Velký sál muzea na radnici ožije na několik měsíců „dřevěnými lidmi“ akademického sochaře Michaela Bílka.
Právě v den vernisáže, 22. října, by sochař oslavil osmdesáté narozeniny.
Vystaveno bude kolem deseti soch nebo sousoší barevných dřevěných postav v životní i lehce nadživotní velikosti. Na první pohled působí pestré sochy radostně a bezstarostně, při bližším pohledu tomu tak ale není. Sochař dokázal mistrně vystihnout lidi různých generací a propracovat jejich psychologii. Každá z postav jako by vyprávěla svůj příběh, vybízí k zamyšlení nad lidskými vztahy, hodnotami a smyslem života. Slovy samotného sochaře: „…Nevystavuji krásné sochy. Snažím se pouze vystavit krásné, i když dřevěné duše lidí. Ty ať v tom dřevě (lidé) hledají…“
Spojujícím tématem vystavených soch je rodina. Sochy budou v muzeu vystaveny také v době adventu a Vánoc. Téma rodiny je proto na výstavě prezentováno ve dvou rovinách, soukromé a „vánoční“ neboli křesťanské.
Návštěvníci muzea se mohou těšit například na sochy Král a královna, Babička nebo Doktor, z nichž sálá dobrá vůle, porozumění, rodinná sounáležitost. K Vánocům se pak vtahuje téma Svaté rodiny: oslava narození Ježíše Krista v Betlémě. Na výstavu proto byly vybrány sochy biblických osobností. Vedle sochy Svaté rodiny bude vystavena socha Josefa s Ježíškem nebo proroka Simeona.
Je zajímavé, že sochař vlastně navazuje na prastarou řezbářskou tradici betlémářů, i když jeho sochy mají monumentální rozměry. Nenavazuje na betlémářství pouze technikou dřevořezby, ale inspiruje se také pestrostí lidských typů z lidových betlémů. V neposlední řadě je Bílkovo dílo obdivuhodné i po řemeslné stránce, protože práce s mohutnými kmeny a vytvoření postav z nich byla práce umělecky, fyzicky i časově mimořádně náročná.
Ak. soch. Michael Bílek (1942–2015)
Vystudoval figurální sochařství na pražské Akademii výtavných umění a od roku 1991 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Vystavoval hojně v Čechách i v zahraničí, jeho dílo je zastoupeno v předních českých galeriích. Narodil se v Turnově, působil v Ústí nad Labem, od roku 1971 žil v Petrovicích u Ústí nad Labem. Kromě volné sochařské tvorby se věnoval i restaurování kamenných památek.
Umělec měl blízko i k našemu chomutovskému regionu, nejen proto, že jeho potomci žijí v Jirkově. Jako restaurátor působil Michael Bílek po desetiletí i na Chomutovsku a Kadaňsku. V roce 2004 vystavoval se svou ženou, grafičkou Alenou Bílkovou, v chomutovské galerii Špejchar. Poslední velká výstava ještě za sochařova života se uskutečnila v roce 2015 v kadaňské galerii Josefa Lieslera.
Zpracovala Mgr. Milena Bílková, Th.D.
