Obsah

Radnice, Nám. 1. máje 1

Muzeum využívá historicky nejvýznamnější prostory starobylé radnice, vzniklé z původního sídla řádu německých rytířů, zakladatelů města. Stavební proměny gotického řádového domu s kostelem na zámek, v průběhu staletí několikrát přestavovaný, přinesly neopakovatelnou kombinaci stavebních slohů, zachovaných autentických stavebních prvků, romantických zákoutí a překvapivých pohledů. Líbezný Mnišský dvorek, prostor jako stvořený pro klidné posezení mezi kamennými plastikami uprostřed rušného města, připomíná prastarou pověst o strážci města. Původní muzejní prostory, užívané od 30. let 20. století, byly v nedávné době propojeny novým točitým schodištěm s gotickým kostelem sv. Kateřiny, nejstarší stavební památkou z doby kolem r. 1260. Kostel prošel nákladnou rekonstrukcí a jeho vnitřní prostor odkrývá jedinečné spojení gotického a renesančního uměleckého výrazu, umocněného duchovním obsahem prostoru, téměř již odsouzeného ke zkáze. Při příležitosti Dnů evropského dědictví a Dne památek jsou pravidelně zpřístupněny i reprezentační prostory primátora města a klenotnice s výmalbou Tobiášovy legendy. Všechny prostory jsou využity pro stálé expozice a krátkodobé výstavy, pouze z malé části pro správu muzea.

Soubor radničních budov 

   Výstavní prostory Oblastního muzea v Chomutově, jsou součástí souboru nejstarších staveb Chomutova, vybudovaných na místě doloženého osídlení. Jejich zdi jsou od počátku svědky osudů města a jeho obyvatel, symbolem trvání, místem posvátným. 

   Podoba a funkce areálu se několikrát změnily - z panského sídla s kostelem na sídlo církevní instituce – řádovou komendu, později na zámek, přestavěný nakonec na radnici. 

  Počátky prvního panského sídla sahají do přelomu 12. a 13. století. První písemná zpráva o Chomutově pochází z r. 1252. Smlouvou z 29. března „Frideric de Chomutov filius nacheratí“ neboli Friderik z Chomutova, syn Načeratův, daroval městečko - „oppidum Chomutov“ - řádu německých rytířů. Součástí panského dvorce byl také původní kostel sv. Kateřiny. V roce 1281 již nepochybně stál kostel i komenda. Hradbou uzavřenou komendu tvořilo několik staveb, kromě kostela také velký řádový dům, malý řádový dům – sídlo komtura a několik hospodářských budov. Komenda byla sto padesát let střediskem bohatého řádového panství a nadlouho i sídlem zemského komtura. Kostel spolu s komendou byl poškozen při požáru města v roce 1408 a při dobytí města husity v roce 1421. 

   Od r. 1411 již město Chomutov nespravoval řád, ale sídlil zde královský hejtman a později zástavní pán. Po Jakoubkovi z Vřesovic získal Chomutov Jan Calta z Kamenné Hory a po něm do r. 1560 rod Veitmílů. Za Veitmílů došlo od r. 1480 při pozdně gotické přestavbě na zámek k zásadní proměně velkého domu, který ztratil vysoká lomená gotická okna a byly změněny výškové úrovně pater. Také věž a loď kostela sv. Kateřiny byly upraveny pro bydlení. Bylo přistavěno do náměstí mířící zámecké křídlo, datované nárožním štítem do roku 1520. Bývalý velký dům komendy byl obohacen sklípkovými klenbami, záclonovými okny a střešními vikýři. Ve druhém patře byl zřízen velký sál, zvaný později „Lutherův“. 

   Za Lobkowiczů prošel zámek dalšími úpravami. Kostel sv. Kateřiny byl proměněn v rodové mauzoleum vestavěním krypty, malířskou výzdobou ve formě epitafu na severní stěně presbyteria a erbovní výzdobou nad vítězným obloukem a okolo oratoří. Interiéry zámku byly vymalovány. Do dnešních dnů se zachovala výzdoba tzv. „klenotnice“ Tobiášovou legendou. V r. 1588 získal Chomutov výměnou Jiří Popel z Lobkowicz, obránce katolické víry. Při protestantském povstání v r. 1591, vyvolaném působením Popelem povolaných jezuitů, byl zámek vypleněn a poškozen. Když Jiří Popel upadl v nemilost císařovu a Chomutov mu byl konfiskován, dostal se pod přímou královskou správu. Město i zámek postihl velký požár roku 1598, kdy byl spolu se zámkem značně poškozen i zámecký kostel. 

   Po vykoupení města z poddanství od královské komory se Chomutov stal v roce 1605 svobodným královským městem. Vyhořelý a poškozený zámek byl postupně do roku 1627 přestavěn na radnici. Kostel sv. Kateřiny byl pak užíván jako radniční kaple pod správou jezuitů. V roce 1687 je zaznamenán další požár radnice. Plán opravy poškozené stavby vyhotovil stavitel z Prahy a vlastní opravu prováděli tesař Michal Vogel a stavitel Johan Müller ze Žatce. Z této opravy je dochován dnešní krov radnice. 

   Zrušení jezuitského řádu v roce 1773 mělo za následek i zrušení kaple. Mauzoleum Bohuslava Felixe z Lobkowicz z roku 1583 bylo zničeno a pověstný perlový oltář byl odkoupen rodem Lobkowiczů za 1000 zlatých. Čtyři oltáře, lavice a zpovědnice byly rozprodány farním úřadům. Dne 15. října 1790 prodává krajský úřad v Žatci ve prospěch náboženského fondu ve veřejné dražbě zavřený a ke světské potřebě odsvěcený kostel sv. Kateřiny primátorovi Chomutova Klingerovi pro potřeby města. Věžice z kostelní střechy byla přemístěna na krov radnice včetně zvonu. Náhrobníky rodu Lobkowiczů byly odvezeny, náhrobní kameny rodu Veitmíle umístěny do radniční zdi a některé zazděny do hřbitovní zdi. Interiér kostela byl pak využíván jako skladiště, rozdělené dřevěnými podlahami do tří úrovní. Využíván byl jako sýpka, skladiště a nejnižší podlaží jako vozovna. Od konce 19. století se objevují požadavky na rehabilitaci kostela sv. Kateřiny. Roku 1899 provedl vídeňský architekt Weber několik plánů na obnovu. 

   V polovině 19. století byl z průčelí radnice odstraněn významný renesanční portál, jehož dochované prvky jsou vystaveny. Na konci 19. století došlo k úpravám interiéru radnice. Přízemí bylo upraveno pro spořitelnu. V roce 1930 bylo zvýšeno dvorní křídlo radnice kancelářskou nástavbou v prostoru velkého renesančního „Lutherova sálu“, který byl zničen při požáru v roce 1598. V přízemí byly v r. 1923 upraveny sály expozice Městského muzea.  

   Pod radnicí byl zřízen v roce 1944 protiletecký kryt, který byl pak počátkem 60. let 20. stol. přestavěn na kryt Civilní obrany. Roku 1966 žádala rada MěNV v Chomutově zajištění stavby kaple sv. Kateřiny u radnice buď trvalým ohrazením nebo, pokud nedojde k zahájení oprav, měla být provedena částečná demolice stavby. Jako skladiště však kaple sloužila až do roku 1990. V roce 1991 byly zahájeny zajišťovací práce, statické zabezpečení – utažení táhel nad klenutím, opravy krovu a střešní krytiny. Projekt na opravu kostela byl vypracován v roce 1993 a byl postupně doplňován v souvislosti s objevy dalších skutečností, které nebyly do vyklizení interiéru a provedení archeologického průzkumu patrné. Restaurátorské práce v interiéru byly zahájeny v roce 1995, ukončeny v roce 2000. Interiér kostela byl slavnostně otevřen 14. listopadu 2000 za přítomnosti předsedy Poslanecké sněmovny Václava Klause a slouží k výstavní činnosti.  V roce 2002 byla ukončena poslední etapa revitalizace kostela sv. Kateřiny čištěním a restaurováním obvodového pískovcového pláště presbyteria.             

   Budova staré radnice je v současnosti sídlem primátora a městské samosprávy s obřadní síní a s expozicí Oblastního muzea v přízemí. Tzv. Mnišský dvorek byl opraven a vnitřní prostory expozic adaptovány a vzájemně propojeny.

 

Virtuální prohlídka na stránkách www.virtualtravel.cz  společnosti Panoramas:

   Náměstí 1. Máje

   Kostel sv. Kateřiny

   Fialův pohyblivý betlém

   Mnišský dvorek

   Historické sklepy